ROMOVÉ - Z pohledu Genetiky, Rasologie a Historie

ROMOVÉ - Z pohledu Genetiky, Rasologie, Lingvistiky a Historie


Začněme od začátku, aneb úvod do historického dění;

Lidé rodu Homo Sapiens do dnešní Jižní Asie přišli zhruba před 100.000-300.000 lety z Afriky, dále část těchto pak pokračovala v migraci do Jihovýchodní Asie, Austrálie a Oceánie.

Lidé v Jižní Asii, Jihovýchodní Asii, Austrálii a Oceánii patřili a někde dodnes patří do tzv. Australoidní Rasy.

K Australoidní Rase patří i Praobyvatelé (Adivasiové) Jižní Asie.
Jižní Asie se jiným jménem jmenuje Indický Subkontinent.

K Australoidní Rase patří i Negrité, ke kterým se řadí i obyvatelé Andamanských a Nikobarských ostrovů. Nejvíce známé kmeny na Andamanech a Nikobarech jsou Jarawa (Džarawa) a Onge.

Jarawa a Onge jsou také v genetických kalkulačkách užívaní jako proxy (což je náhradní zastoupení něčeho) pro tzv. AASI populace (AASI = Ancient Ancestral South Indian, což v překladu je Starověká populace Předků Jižních Indů, jde tedy o Jihoasijské lovce a sběrače).

Australoidní Rasa není všude úplně stejná, má různé Fenotypy, podobně jako má Europoidní Rasa různé Fentotypy. Takže trochu jinak bude vypadat někdo kdo patří k tzv. "Australským Aboridžincům" z pouště ve srdci Austrálie a jinak bude vypadat Onge z Andaman a ještě trochu jinak bude vypadat Vedda ze Srí Lanky. Má tudíž variace.

Do Jižní Asie také před asi 30.000-60.000 lety přišli předkové Drávidů. O Drávidech se uvádí velmi často, že též patří k Australoidní Rase.
Drávidové prapůvodně žili na území od dnešního Iráku a východního Turecka po Indii.

Mimojiného od Drávidů pochází mnoho konceptů v Hinduismu, které chtíc-nechtíc Árjové začlenili do Hinduismu. Je možné, že mnohé spirituální představy Drávidů byly původně Praobyvatelské a Drávidé se do značné míry s Praobyvateli mísili.

Pokud se přeneseme v čase do období Civilizace Údolí Indu, také známe jako Harappská Civilizace (cca 3300 př. n.l. až 1300 př. n.l), tak uvidíme lidi, kteří jsou geneticky směs historické populace Jižní Asie a přišlých neolitských zemědělců z pohoří Zagros v dnešním západním Íránu. Genetické variace jsou ale veliké, zastoupení AASI v genech různých jedinců v této civilizace se značně liší a kolísá mezi 2-55%. V Civilizaci Údolí Indu lze také najít primitivní stopy některých form pozdnějšího Hinduismu.

Civilizace Údolí Indu se rozprostírala na území dnešního Pákistánu a částí severozápadu Indie.
Indus je řeka, která pramení nedaleko od posvátné hory Kailás v Tibetu a teče přes Kašmír, pákistánský Paňdžáb a Sindh, kde ústí do Arabského moře. Od slova Indus též vznikl název Indie, užívaný cizinci.

Další v tuto dobu existující civilizace v této oblasti byla Sáraswátská Civilizace, která dříve byla viděná jako součást Civilizace Údolí Indu.

Jiné civilizace v té době byly Civilizace pohřbů typu H, Kultura Okrové Keramiky, které vykazují podobnosti s kulturou Árjů.
Árjové byli nositelé jazyka Sanskrit a Europoidní rasy.
Árijci vesměs nebyli modroocí blonďáci jak se nám snažili říct rasisté a jeden ošklivý muž s knírkem, který maloval pokoje.

Pozdější civilizace byly například Gandharská Hrobová Kultura, a ještě později Gandharská Buddhistická Kultura a Kultura Swátského Údolí.

Gandharská kultura a Kultra Swátu jsou důležité k etnogenezi dvou pro nás důležitých genetických skupin. Jde o ANI (Ancestral North Indian, populace Předků Severoindů) a skupina kterou já osobně nazývám Northern AASI (Severní AASI).

Severní AASI jsou důležité pro etnogenezi skupin, které ovlivnily předky Romů natolik, že geneticky potlačily jihoindický Adivasi původ Ḍomů, ke kterému se dostanu trochu níže.

Zpět k Romům;

Romové prapůvodně jsou z kmenového svazu Adivasiů jejichž jméno je sanskritského kořene slova "ḍam-" což je zvuk napodobující zvuk bubnu, podobně i v jazycích Drávidských - ḍamāra v Kannadštině a ṭamaṭama v Telugštině.
Později se to změnilo na Ḍom, Ḍ je retroflexní R.

Původní Ḍomové žili cca 2400 let před naším letopočtem na jihu Indického Subkontinentu, v dnešních státech jako jsou Tamilnádu a Kerála. Šlo o Adivasi kmen, který byl podobný kmenům jako jsou Irula, Paniya a Kurumba.

Ḍomové však v té době (2400 př. n.l.) začali se posouvat na sever, a to po obou pohořích známé jako Gháty, objímající značnou část Indie z jihu na sever podél pobřeží. Jde o Západní Ghát, ten se táhne od Kerály až někam do Maháraštry, a o Východní Ghát, ten se táhne od Tamilnádu až k hranicím s Urísou.

Při své migraci se také mísili s lokálními populacemi. Což vytvořilo obrovské rozlišení v komunitě Ḍomů a nedozírně ovlivnilo i kastovní zařazení v pozdějších dobách.

Někteří dnešní Ḍom patří do kmenových svazů s populacemi Munda, kteří sice jsou Adivasiové, ale mluví jazyky Austroasiatskými, ale většina Mundů patří k fenotypům Australoidní Rasy. Nositelé jazyků Munda dorazili zhruba okolo 1000 př. n.l. a pravděpodobně jen ovlivnili jazykově Adivasi kmeny na východě Indie.

Historičtí Ḍomové co šli východní cestou přes Východní Gháty došla do východní části Indoganžské nížiny (na území dnešních států jako jsou Čháttisgárh, Bihár, Džharkhand, části Urísy a východní části Uttar Pradeśe) v době před příchodem Árjů vytvořili vlastní království, kde dodnes jsou vzpomínané tzv. Ḍomské tvrze.

Ḍomské království byla buď dobyta (velmi pravděpodobné) nebo padla časem sama od sebe (málo pravděpodobné) a Ḍomové byli později porobeni příchozími Árijci.

Po příchodu Árjů značná část Ḍomů prošla Árjanizací, kdy přijali jazyk příchozích Árjů a Árijskou kulturu, včetně mainstreamového Hinduismu. A začali se pohybovat směrem na západ.
Takže se Árjanizovali o skoro 1000 let dříve, než se Árjanizovali Bengálci.

Ta část Ḍomů, co na území východní části Indoganžské nížiny zůstala později ztrácela svůj status a kastovně upadli až mimo kastovní systém, díky nečistým pracím, které dělali.

Část Ḍomů, co šla západní cestou přes Západní Gháty se Árjanizovali na území dnešní severní Kannady, a Maháraštry.

Skoro všichni Ḍomové se na cestě na sever Indie smísili s Drávidy a to celkem hodně v některých oblastech Telangany/Andhra Pradeshe.

Již na územích jihu vznikla kasta Viśwakarma, která zahrnovala mimojiného kováře, klempíře a další, kteří běžně patří do Śudra Varny (dělnici, sluhové), ale tito si nárokují status Brahmín Varny (kněží).

Tito pravděpodobně měli na některé předky Romů také vliv, jelikož kulturní "kastovní systém" u mnoha Romů je velice konzervativní v otázkách co je rituálně čisté anebo naopak nečisté a ne tak úplně odpovídá vidění světa z pohledu Śudra Varny.

Velká část Ḍomů se neárjanizovala úplně, jen jazykově a začala dělat rituálně nečisté práce, zatímco jiní zůstali "věrní" čistým pracím, a tak došlo ke kastovnímu rozlišení Ḍomů. Jak jsem již zmínil. Je jasné, že ta část, co šla na západ Indoganžské nížiny si zachovala svůj status mnohem lépe a zůstala součástí kastovního systému.

Po příchodu na sever Indie se někteří předkové Romů mísily hlavně s nositeli Indoárijského jazyka, kteří žili na území dnešních států jako jsou západní část Uttar Pradeshe, Paňdžáb, Rádžásthán, Gudžarát, Harjána, Uttarakhand, Sindh.
Zde došlo k velikému smísení s kmeny Džátů a gudžarátských/sindhských Kólí - tyto dva kmeny dali název romským kmenovým svazům Domári a dalším lidem původně z Indie, kteří přišli do Persie a Iráku.
Džát a Kólí byly kočovné kmeny, k nimž se přidali i někteří dnes již mainstreamoví Paňdžábci (jde o některé kasty, ne všichni Paňdžábci mají původ v Sindhu a Gudžarátu), kteří kočovali společně s Džáty ze Sindhu/Gudžarátu do Paňdžábu zhruba v 5.-3. století před naším letopočtem. Předkové Romů se s touto kočovnou vlnou setkali pravděpodobně na území dnešního Gudžarátu a přidali se k této migrační vlně.

Na severu Indie, došlo pravděpodobně k dalšímu rozlišení kast mezi Ḍomy, a to buď následkem mísení s příslušníky "povolených kast pro svatbu" nebo následkem kastovní mobility v té době, což vysvětlím níže.

Při své migraci Ḍomové a jiné příbuzné kmeny díky sociální mobilitě kastovního systému té doby velmi mnoho kmenů (ať již Ḍomských, tak jiných (příbuzných kmenů) měnilo svůj kastovní status. Ke změně kastovního statusu stačilo, když tuto změnu vzali ostatní (hlavně Brahmíni) v potaz a uznali to.

Tehdy kastovní systém nebyl tak ustrnulý jako dnes, a tak se i Brahmín mohl svým chováním stát Nedotknutelným, obráceně to šlo také, ale šlo o složitější cestu.

V době mezi 2. století před naším letopočtem až do 8. století našeho letopočtu se územím dnešního Rádžásthánu a některým přilehlým oblastem Gudžárátu říkalo "země kočovných kmenů", kteří byli "nárazníkovou zónou" proti invazím, pravděpodobně šlo o částečně bojovné kmeny a kmeny jinak spjaté s armádním sektorem, jako například výrobci mečů/šavlí a jiných válečnických věcí, taktéž jako armádní muzikanti atd.

Největší roli těchto kmenových svazů můžeme vidět v době Guptské Říše.

V době invaze Alčon-Hunů do Guptské Říše okolo roku 500 našeho letopočtu došlo k velkému zpustošení rozsáhlých oblastí až někam k dnešnímu městu Kanpur v Uttar Pradeshi.
Muselo zákonitě dojít k ekonomickým a sociálním problémům, jelikož Hunové uměli vyvraždit hlavně usedlé obyvatelstvo do takové míry, že došlo k problémům v zemědělství a tudíž mohla být značná neúroda.

Po odražení Hunů bylo mnoho kmenových svazů posláno na nové hranice Guptské Říše, a to do dnešního Kašmíru, severní části Pákistánu a nejzazších východních částí dnešního Afghánistánu (tam došlo k dalšímu mísení - genetickému i kulturnímu s Árijskými kmeny).
Tyto oblasti později připadly Sasánovské Perské Říši, a předkové Romů toho náležitě využili a posunuli se na západ této říše, kde je vyšší hustota obyvatelstva a větší bohatství, jinými slovy, kde budou mít lepší odbyt svých výrobků a mít větší publikum, takže do dnešních území západní části Íránu a na území dnešního Iráku okolo roku 600 našeho letopočtu.

V rámci Perské Říše předkové Romů stáli v armádě proti Arabům-Muslimům v roce 636 našeho letopočtu, muslimští Arabové nakonec dobyli Persii.

Umajjovský Chalifát neměl v plánu násilně Islamizovat nesemitské obyvatelstvo, a tak předkové Romů společně například s Kurdy unikli pomuslimštění, ale toto nemělo dlouhého trvání kdy okolo roku 750 našeho letopočtu byl ustanoven Abbásovský Chalifát, který chtěl pomuslimštit úplně každého.

Na toto odpověděli kmeny Romů, Kurdů a dalších povstáním na území dnešního, toto povstání vedli předkové Romů a chtěli vytvořit "Zottistán", jelikož slovem "Zott" nebo "Zutt" byli a dodnes jsou Romové/Domári označování v arabštině a perštině (pokud ne Kólí, Grhadžar nebo Nawar). Slovo "Zott" odkazuje k Džátům.

Povstání bylo neúspěšné, a okolo roku 800 našeho letopočtu předkové Romů byli nucení odejít, mnoho bylo však chyceno.
Ti co odešli sami od sebe se rozdělili, jedni šli do Arménie a Gruzie (v té době byly tyto země nezávislé) či Byzantské Říše, druzí šli do území na sever Íránu, kde byli povstalecké území Zoroastrovců (původní náboženství Perské Říše, před Islamizací).
Ti co byli chyceni byli buď popraveni, ale i značná část byla poslána do vězení do Sýrie na hranice s Byzantskou Říší, tam byli Byzantinci osvobozeni a byli začleněni do armády Byzantské Říše proti muslimům.

Když se vrátíme zpět do Severozápadní Indie, některé kmeny na území setrvaly, jiné se dali do pohybu na východ a jih od Rádžasthánu, Gudžarátu a Paňdžábu.
Dnes kmeny Bandžára (tak říkají Indové kočovným "Cigánským" kmenům) žijí klidně až na jihu Indie, kde mluví indoárijským jazykem podobnému hindštině.

Tito, co šli na jih Indie jsou známí jako Lambadi/Gormati, i přestože jsou to hinduisté, tak nepohřbívají své mrtvé žehem, ale do země, stejně jako my Romové. Tak stejně i kmen Kalbeliya, který zůstal v Rádžásthánu.

Teď trochu ke genetice Romů;

Někteří Rádžputové mají podobné DNA jako Romové, Rádžputové patří k Kšátrija Varně (bojovníci, vládcové). Existuje teorie, že Rádžputové dokázali z mimokastovního statusu se dostat v průběhu Árjanizace a kastovního postupu takto vysoko. Rádžput znamená Rádža putra, což je přeloženo jako "syn krále". Geneticky Romům nejbližší skupina Rádžputů jsou Rádžputi Čouhan ze západní části Madhjápradéše.

Dříve jsem zmínil skupinu, které říkám Severní AASI (pro ty které to zajímá jde o outlier (odlehlý, tzn. populačně okrajový) vzorek ze Saidu Sharif, z Kultury Buddhistické Gandhara mezi 1.-5. století našeho letopočtu. Od tohoto vzorku pochází značná část DNA různých populací, a to Romů z Evropy, nedotknutelných Čamarů (jsou nedotknutelní, protože jde o koželuhy) v severní Indii, Brahmínů (nejvyšší varny hinduistického kléru) z východní části Uttar Pradeshe a mnoha populací Drávidů (hlavně z Andhra Pradeshe/Telangany, kteří kastovně stojí někde uprostřed - například Velama.

Mezi Romy ze Slovenska (a samosebou České Republiky, polských Tater a Podkarpatské Rusi) je podíl DNA z Indického Subkontinentu u Romů, kteří mají oba rodiče a prarodiče Romy mezi 36-52%

A celkový podíl AASI v DNA kolísá mezi 15-39%, což je celkově vyšší pokazatel, než u některých Jihoasijských skupin ze severní Indie, kde například u Paňdžábců kolísá mezi 7-40% a o kmeni Rórů ani nemluvě (0-18%).

Další velká část DNA (mezi 2-15%) u Romů pochází z Kavkazu a Arménského Návrší, a to od Arménů a Gruzinců. Netřeba zmiňovat proč.

A potom samozřejmě máme DNA z Evropy, hlavně z Řecka a Balkánu všeobecně. Má to několik důvodů, mnoho Romů bylo zotročeno, ale také Romové na svých cestách mezi sebe bralo opuštěné děti a vychovali je jako Romy (mnohdy se mezi Evropany říká, že Romové děti kradli, ale není to pravda). Zastoupení DNA z Evropy je mezi Romy od 25% do 65%.

Díky vysoké příměsi DNA mimo Indický Subkontinent jsou dnes Romové velmi pestře rozdělení podle Y-DNA (mužská linie) a Mt-DNA (ženská linie).

V dnešní době Y-DNA H z Indie je u Romů (a to i ze stejného kmene a "kasty) zastoupena různě a to od 10% do 80%, další indická haploskupina zastoupená mezi Romy je R2.
Mnoho Romů z východního Slovenska má Y-DNA typické pro Evropu (R1b, I1, I2 atd), ale taky docela vysoké zastoupení ma Y-DNA typické pro Jihovýchodní Asii O2 a O3 a to až k 8%.
Mt-DNA M5a, M3, M6 a jiné typické pro Indický Subkontinent je taktéž zastoupeno různě, ale celkově dohromady je podíl ženských haploskupin z Indie vyšší mezi Romy, než podíl mužských haploskupin z Indie.

Romové a rasologie;

Chci uvést na pravou míru, existuje jediná rasa lidí, a to je Homo Sapiens. Slovo "Rasa" se zde dá použít jako náhražka za slovo "Plemeno", které je určené podle souboru fenotypních znaků.

Podle fenotypních znaků lze Romy zařadit do různých fenotypů, které existují v Indickém Subkontinentu, i mimo něj.
Musím poznamenat, že mezi Romy není čistého fenotypu, jelikož docházelo k mísení, a to již v Indii, tak dále na dalších cestách.

Rasově by většina Romů šlo zařadit (podobně jako ostatní Indové) do smíšeného typu Europoidů s Australoidní Rasou. U některých převládají fenotypní znaky Europoidní, u jiných Australoidní.

Tyto variace fenotypních znaků mohou být viditelné i v rámci jedné rodiny, jelikož genetika vzhledu je jako ruleta. I když máte dvě děti od stejných rodičů, může dojít k náhodné variaci, a jedno z dětí může být světlejší než druhé, to stejné platí i o fenotypních znacích.

Lingvistika a Romové;

Romština je Indoárský neboli Indoárijský jazyk, do této skupiny patří třeba Hindština, Gudžárština, Bengálština, Marátština a jiné jazyky severní Indie, které stejně jako Romština mají základ v Sanskritu, Prákritech a Apabhramśe.

Romština se oddělila od jiných Indoárijských jazyků dříve, než mnohé jiné jazyky byly zformovány, jde tudíž o nejstarší dodnes nepřetržitě žijící Indoárijský jazyk. Tudíž zhruba před 1400-1500 lety.

Sanskrit byl jazykem, který se používal v průběhu Árjanizace kmenů/národů v Indii, šlo a dodnes jde o jazyk náboženství, dříve také vzdělanosti a literatury.

Později se začaly užívat různé Prákríty, což byly literální jazyky, které se blížily mluvě běžných lidí. Romština vykazuje podobnosti se všemi Prákríty.
Prákríty se začínají objevovat v literatuře (hlavně buddhistické) již ve 3. století před naším letopočtem.
A dodnes se vede spor, zda Prákríty nakonec nejsou starší, než Sanskrit.

Mnohem později vznikla Apabhramśa, která byla výsledkem mluvy běžných lidí, kde začaly obrovské odchylky od literálního jazyka a Apabhramśa znamená doslovně "zlomený jazyk".
Apabhramśa se v literatuře začíná objevovat v 6. století našeho letopočtu, ale mnohem více od 8. století našeho letopočtu a časem se z něho vyvine Braj Bhaśa a ještě později například Hindština.

Romové a spor o odchodu Romů z Indie na základě lingvistiky;

Problém při datování odchodu Romů z Indie začal z důvodu, že Romština vykazuje některé novější prvky, které se v Indoárijských jazycích vyskytli až po roce 1000 našeho letopočtu, nebo dokonce mnohem později.

Lze to vysvětlit dvěma způsoby, a to že,

1. Romština měla "našlápnuto" k těmto změnám na základě vlivu Apabhramśi

2. Romština byla ovlivněná pozdější migrační vlnou, která se mezi Romy v Evropě začlenila.

Já se přikláním k druhé možnosti, jelikož a protože po největší migrační vlně Romů (v 6. stoletím) došlo k nejméně 2-ma vlnám, a to při migraci uprchlíků před muslimy v době invaze Mahmúda z Ghazní (záhada je proč šli přes muslimské země) a druhá z těchto vln byla zhruba v 15. století, která postoupila až do Arménie a na své cestě smetla s sebou i některé skupiny dřívější migrace tzv. Ghorbatů (což byli ti, co s námi byli v Iráku ale po pořážce Abbásovci šli na východ a část z nich došla zpět do Indie), některé skupiny Ghorbatů prokazatelně nakonec došli do Evropy (na Kypr a do Banátu a severu Srbska a Bulharska), kde se Romizovali a na 100% ovlivnili i samotné Romy, dnes kmeny Gurbetů jsou viděni jako část olašských Romů (kromě kyperských Gurbetů).